Duben 2009

26.4.2009 - Pád z Pace

27. dubna 2009 v 23:00 | M&M |  zážitky (Já a koně)

Tak v neděli 26.4.2006 jsem byla o5 na koních .. jeli jsme na vyjíždku a já jela jako (SKORO) vždy... na PACE (PEJS) Vyčistili jsme si koně .. nasedlali ... a vyjeli ... jeli jsme spíše v lesem protože byl strašně velkem vítr ...a to koníci ve vítru zlobili ....jeli jsme tedy lesem kde se mi Pace všeho lekala .. opravnu na ní nák poderzřele často většinou se ničeho neleká ... ale v tuhle neděli opravdu často ... až opravdu vždycky uskočila metr dál .. To bylo v pohodě .... potom jsme jeli do vesnice vedle Radošovic ... nevím už jak se to tam jmenuje ... tak tam jsme si skoušeli přebrodit potom .. jelikoš se Pace vody ještě bojí .. tak se jí tam teda moc nechtělo .. ale když jsem jí dostala do vody .. (byl to jen takový malý potůček hluboký asi 40cm)no tak když už tam se mnou stála .. tak začala hrabat kopýtkem .. a samozřejmě že sme byli všichni uplně mokrý .. xD no pak jsem jeli přezmost na takovou veeeelikou louku .... kde Pace začala dost zlobit .... Začali jsme klusat a to bylo v pohodě .. ale když jsme naskočili do cvalu tak Pace nahodila kozly .... .. No a mě v tom okamžiku kdy hodila jednoho kozla (to jako že začala vyhazovat) vypadla noha ze třmenu ... a neměla sem šanci se tam udržet byla jsem na boku .... tak už sem to vzdala a sklouzla dolu .. naštěstí tam byla měká tráva ... takže to odnesl .. jen malinko naražený kotník ale chodit můžu v klidu .. No co pak ?? pak jsem nasedla a jeli jsme dál ... žádný simulování ... říkám měla jsem štěstí že tam je tráva .. prostě měká zem .... pak jsme si tam ještě klusali .. pár cviků a jeli jsme domů :¨)

Jak nakreslit koně

27. dubna 2009 v 22:28 | M&M |  ostatní
Takže tady je takový postupný návod jak nakreslit koněi s popiskem .. bohužel anglicky!
Klik na C.č

Další pixelky pro Mišíka

27. dubna 2009 v 22:01 | M&M |  pro vás
Kopírovat smí jen majitelka blogu www.pespespes.blog.cz
Je to vyrobeno jen pro ní - objednala si je !
Takže jestli je uvidím u někoho jiného než u ní tak hlásim !!!
Doufám že se ti líbí :)

Pixelky pro Mišíka

27. dubna 2009 v 15:53 | M&M |  pro vás
Kopírovat smí jen majitelka blogu www.pespespes.blog.cz
Je to vyrobeno jen pro ní - objednala si je !
Takže jestli je uvidím u někoho jiného než u ní tak hlásim !!!


Jinak doufám že se ti líbí :)


Animace Yorkšírků

25. dubna 2009 v 23:02 | M&M |  různý obrázky psů
Kopírování -Přísně zakázáno

Rozvrh hodin-růžový s yorkem Mickeym

25. dubna 2009 v 22:12 | M&M |  různý obrázky psů
Můžete si jen vytisknout !!! Ale v žádném případě NÉ kopírovat na svůj blog a uvádět za vaše !!Je to vytvořeno mnou a to z mých fotek !!!


charakteristka a zařazení psa

25. dubna 2009 v 21:41 | M&M |  vývoj a rozdělení psa
- je to blízký příbuzný vlka a vzdálených příbuzných masožravců
- všech 9 čeledí dnešních šelem (kočkovití, hyenovití, atd.) mají společného předka
- v době před 20 - 10 mil. let patřili medvědi a psi k jedné čeledi
- v průběhu vývoje se oddělovaly jednotlivé linie a začal vznikat rodokmen moderního psa
- všechny tyto savce spojovaly vlastnosti, které můžeme stále pozorovat u vlků (dlouhá lebka, volné přední končetiny atd.)
- předchůdci psa se vyvíjeli v závislosti na změnách klimatu a na životním prostředí
- předkové psa již před 2 mil. let byli schopni vyvinout společenský vztah potřebný k lovu ve smečce a schopnost vytvořit sociální vztah byla základem udržení a úspěchu tohoto druhu

MIGRACE PŘEDKŮ PSA

25. dubna 2009 v 21:41 | M&M |  vývoj a rozdělení psa


Když se v Severní Americe vyvíjeli předchůdci šelem, v Euroasii došlo k podobnému vývoji.V Evropě po miliony let převládala skupina šelem čeledi Amphicyonidae s řadou rodů (tzv. medvědovitých psů), ale ve spodním pliocénu tyto šelmy vyhynuli. Za výchozí bod všech ostatních šelem psovitých je považován rod Hesperocyon. Pes (Canis Davisi) se vyvinul z toho rodu před 10 mil. lety přešel po pevninském mostě před Beringovu úžinu a šířil se před Asii do Evropy a Afriky. Během dalších 8 milionů let se rozšířil v Euroasii a rozlišil se v jednotlivé předky dnešních psů jak je známe. Když se tento vývoj dokončil, některé druhy se vrátili zpět do Severní Ameriky.

vznik a vývoj psa

25. dubna 2009 v 21:04 | M&M |  vývoj a rozdělení psa
K domestikaci psa došlo asi před 10 až 12 tisíci lety před naším letopočtem. Vedou se diskuze, zda pes má monofyletecký původ (pes pochází pouze z vlka), či polyfyletický původ (pes pochází z více předků - např. vlk, dingo, kojot, šakal…). Odborníci se většinou přiklánějí k tomu, že pes má polyfyletický původ. Ale vraťme se ještě do doby před 100 - 50 miliony let. Na Zemi se totiž objevili masožraví živočichové - CREODONTIA.
Asi před 54 - 38 milióny let, jak prozrazují vykopávky, se z rodu CREODONTIA vyvinul rod MIACIS, jeho "příslušníci" žili v oceánu. Byla to malá zvířata, která měla zatažitelné drápy. Z toho usuzujeme, že většinu života trávila na stomech. Byla podobna lasičce či tchoři. Z tohoto rodu se dále vyvinul pravděpodobně přímý předek psovitých šelem - HESPEROCYON (před 38 - 26 miliony let). Byl velký asi jako liška a žil v oblasti dnešní Severní Ameriky. Je považován za nejstarší druh, který má stavbu vnitřního ucha typickou pro čeleď psovitých šelem. Ten se samozřejmě dále vyvíjel až vznikl rod zvířat - CYNODISTIS (před 19 miliony let). Jeho členy dnes považujeme za nejstarší představitele nadčeledi Canoidea. Před 12 miliony let bychom na naší planetě mohli potkat velkou skupinu psů - TOMARCTUS - ze spodního miocénu, u nichž nalézáme poprvé stejné utváření chrupu jako u soudobého psa. Mezi nejvýznamnější představitele rodu tomarctus patří tito:

  1. CANIS FAMILIARIS PALUSTRIS (pes rašelinný)
    Byl malého vzrůstu (40 - 45 cm). Jeho předchůdci byli šakal a vlk. Z tohoto plemene pocházejí dnešní teriéři, špicové, knírači, čau - čau, batavský pes na Sumatře
  2. CANIS FAMILIARIS INTERMEDIUS
    Toto plemeno bylo větší a mohutnější než pes rašelinný. Dalo za vznik většině loveckých plemen, jezevčíkům, ohařům, honičům, ale i bišonkovi, pudlovi, pekingskému palácovému psíku…
  3. CANIS FAMILIARIS INOSTRANZEWI
    Byl mohutný a měl velkou lebku, takže z něj pochází většina velkých plemen psů - severští tažní psi, někteří špicové, samojedi, buldoci, bernardýni, boxeři, novofundlandští psi, leonbergři a podobně.
  4. CANIS FAMILIARIS LEINERI
    Byl velký, měl úzkou hlavu a údajně byl velmi rychlý, proto z něj pochází chrti, irští vlkodavové a podobně.
  5. CANIS FAMILIARIS MATRIS OPTIMÉ
    Popostup vznikal z indického vlka a šakala. Měl střední postavu, nízkou lebku a ne moc dobře vyjádřený stop ( přechod mezi čelem a nosem ). Je předchůdcem dnešních ovčáckých plemen psů.
  6. CANIS FAMILIARIS DECUMANUS
    Byl velice velký a mohutný. Z něj pocházejí dnešní molosoidní plemena.



↑↑↑↑↑↑Vlk euroazijsk
y↑↑↑

↑↑↑↑↑Mezi pravděpodobné předky psů patří také šakal↑↑↑↑↑↑

Schéma řezu kůží

25. dubna 2009 v 20:48 | M&M |  Stavba těla psa


1 - pokožka
2 - škára
3 - chlupový váček

Chlupové štětičky

25. dubna 2009 v 20:47 | M&M |  Stavba těla psa


1 - pokožka
2 - krycí chlup
3 - chlupy podsady
4 - škára
5 - kořínek
6 - cibulka

Drápové lůžko

25. dubna 2009 v 20:47 | M&M |  Stavba těla psa
1 - kožní řasa
2 - kořenové lůžko
3 - stěnové lůžko
4 - chodidlové lůžko
5 - rohová stěna drápu

Našlápné polštářky hrudní končetiny - pohled z dlaňové strany

25. dubna 2009 v 20:45 | M&M |  Stavba těla psa

1 - nadprstní polštářek
2 - první prst (palec)
3 - našlápne polštářky II.-V. prstu
4 - zápěstní polštářek

Schéma sluchově rovno­vážného ústrojí

25. dubna 2009 v 20:43 | M&M |  smysly psa

1 - úpon ušního boltce
2 - zevní zvukovod
3 - bubí­nek
4 - kladívko
5 - kovadlinka
6 - čočkovitá kůstka
7 - třmínek (zapa­dající do oválného okénka vnitřního ucha)
8 - skalní kost
9 - hlemýžď
10 - polokruhovité chodby (blanité ústrojí černě, dutiny ve spánkové kosti bíle, spánková kost tečko­vaně)

Schéma podélného řezu oční koulí a očnicí

25. dubna 2009 v 20:42 | M&M |  smysly psa


1 - bělima
2 - okohybné svaly
3 - řasnaté těleso
4 - du­hovka
5 - rohovka
6 - čočka
7 - přední oční komora
8 - zad­ní oční komora
9 - cévnatka
10 - sklivec
11 - sítnice
12 - svazek zrakových nervů

smyslové ústrojí -písemě

25. dubna 2009 v 20:37 | M&M |  smysly psa
Jejich podstatou jsou speciální receptory nervové soustavy, které jsou specializovány na určité podněty z vněj­šího i vnitřního prostředí organismu. Vzruchy přicházející ze smyslových ústrojí postupují po nervových dráhách do centrální nervové soustavy a končí v mozkové kůře, kdy vyvolávají specifické vjemy (pocit chuti, chladu, zvuky, světelné vjemy, bolestivost orgánů) a zároveň i reakci organismu na vnímané pocity. Známe čidla zraku (sítnice oka), sluchu (Cortiho orgán vnitřního ucha), čichu (čichová sliznice v nosní dutině), chuti (chuťové buňky ve sliznici jazyka a dutiny ústní) a kožního smyslu. Kožní smysl nemá samostatné speciálně uspořádané smy­slové ústrojí, jeho čidla jsou rozptýlena v kůži po celém povrchu těla.
Zrakové ústrojí je specializováno na přijímání světelných podnětů. Sestává z vlastního zrakového orgánu a přídatných orgánů. Orgánem zraku je oční koule. Její stěna je třívrstevná. Zevní vrstva je vazivová, vzadu neprů­hledná bělima, v přední části průhledná rohovka. Pod vazivovou vrstou je uložena střední vrstva bohatá na cévy. Dělí se na cévnatku, uloženou v zadní polovině oční koule, řasnaté těleso a duhovku, obojí uložené v přední polo­kouli. Na řasnatém tělese je upevněna čočka. Duhovka se oddaluje od zevní vrstvy a ční do oční koule jako clona ve fotoaparátu. Uprostřed má otvor, zornici. V řasnatém tělese i v duhovce jsou hladké svaly, které ovlivňují tvar čočky a velikost zornice při akomodaci (přizpůsobení) oka pro vidění na blízko a na dálku, za světla a za šera. Svaly jsou ovládány vegetativními nervy. (Při vzteklině bývá tento proces narušen.) V cévnatce (v zadní polokouli oční) se nachází lesklé reflexní políčko, které odráží světelné paprsky zpět z oční koule, což je nápadné zvláště za šera. Vyvolává jev zvaný "svícení očima" a umožňuje tak dvojí dráždění sítnice, a tím i lepší vidění za šera. Nej­hlubší vrstvou stěny oční koule je sítnice s vlastním vnímavým ústrojím (receptorem) zrakového orgánu - čípky (rozlišují barvy) a tyčinkami (rozlišují světlo a stín - černobílé vidění). Vnitřek oční koule vyplňuje rosolovitý sklivec, před nímž je čočka. Před čočkou jsou oční komory vyplněné tekutým komorovým mokem. Vzruchy vznikají podrážděním sítnice světelnými paprsky a jsou zrakovým nervem vedeny do týlní oblasti mozkové kůry. Přídatné orgány jsou okohybné svaly, jež pohybují oční koulí, slzné ústrojí, které představuje slzná žláza (vylu­čuje vodnatou tekutinu, slzy, jež jsou odváděny slzovodem do nosní dutiny), oční víčka (horní, dolní a třetí víčko) a spojivka, pokrývající vnitřní plochu víček a přední část bělimy. Na okraji víček jsou mazové žlázy, které zabra­ňují vytékání slz ze spojivkového vaku.
Sluchové ústrojí je anatomicky spojeno s ústrojím rovnovážným a pohybovým. Tato ústrojí jsou uložena ve skalní části spánkové kosti. Sluchové ústrojí dělíme na zevní ucho, střední ucho a vnitřní ucho. Zevní ucho je tvo­řeno ušním boltcem a vnějším zvukovodem, který je zakončen bubínkem. Blanitý bubínek odděluje zevní ucho od středního. V dutině středního ucha jsou uloženy čtyři sluchové kůstky - kladívko, kovadlinka, čočkovitá kůstka a třmínek. Nárazem zvukových vln na bubínek se blána rozkmitá a rozechvěje sluchové kůstky. Ty přená­šejí chvění na tekutinu ve vnitřním uchu. Zde je vlastní ústrojí sluchu, Cortiho orgán, rovnovážné ústrojí a ústrojí pohybové (statický a kinetický receptor). Sluchové ústrojí je v hlemýždi, ústrojí rovnovážné a pohybové se nachází ve třech polokruhovitých chodbičkách a dvou váčcích blanitého ústrojí vnitřního ucha. Buňky slucho­vého receptoru reagují rezonancí na chvění rozkmitané tekutiny ve vnitřním uchu, a tak vzniká vzruch přenášený nervovými dráhami do spánkové oblasti mozkové kůry. Buňky pohybového receptoru, uložené v polokruhovi­tých chodbičkách, reagují na podráždění vyvolané pohybem hlavy. V rovnovážném receptoru jsou drobné krys­talky nerostných solí, které v důsledku zemské tíže, tlakem a změnou zemské tíže vyvolávají podráždění buněk rovnovážného receptoru a vzruchy takto vzniklé jsou odváděny do mozečku.
Čichové ústrojí je lokalizováno v nosní dutině ve sliznici na čichových skořepách a přilehlých úsecích nosní pře­pážky. U psa je čich zvláště dobře vyvinut a čichová sliznice u německého ovčáka zaujímá plochu 150-170 cm2. Čichová sliznice obsahuje speciální čichové buňky, které reagují na chemické látky rozpuštěné v sekretech žláz nosní sliznice (chemoreceptor). Tyto buňky předávají vzruchy do čichového laloku mozku (spodní a přední část mozku).
Chuťové ústrojí je schopno zachytit chuťové podráždění. Receptorem jsou chuťové buňky uložené především v chuťových papilách celé délky jazyka (houbovité, hrazené a listovité papily) a v ústní části hltanu.
Orgány povrchové a hluboké citlivosti zahrnují volná nervová zakončení a různá speciální tělíska pro vnímání bolestivosti, tlaku, chladu a tepla. Orgány jsou rozloženy především v kůži (čím jsou koncentrovanější, tím větší, kvalitnější je citlivost), dále ve svalstvu, pojivových tkáních, okostici a ve stěně všech ústrojí. Zvlášť koncentro­vaná jsou nervová zakončení v okolí hmatových chlupů v kůži. Orgány povrchové a hluboké citlivosti zachycují podráždění z vnějšího i vnitřního prostředí organismu a navozují jeho specifické reakce. Umožňují tak bezpro­středně styk organismu s prostředím.

nervová soustava-písemě

25. dubna 2009 v 20:36 | M&M |  Stavba těla psa
Udržuje spolupráci ostatních orgánových soustav a ústrojí, umožňuje organismu reagovat na podněty z vnějšího i vnitřního prostředí. Řídí a sjednocuje funkce jednotlivých orgánů a zajišťuje tak funkční celistvost organismu. Podněty z prostředí přijímá organismus pomocí receptorů. Podněty či podráždění jsou v receptoru zpracovány v nervový vzruch, který přechází nervovými dráhami až k výkonnému orgánu, efektoru. Přenos vzruchu z recep­toru na efektor se nazývá reflex. Reflex probíhá po nervové dráze tvořené nervovými buňkami (neurony). Nervová buňka je stavební jednotkou nervové soustavy. Má tělo a dva druhy výběžků - dostředivý (může chybět, nebo je jeden i více) a odstředivý (je vždy pouze jeden). Z nervových výběžků vznikají nervová vlákna, která se sdružují v nervové dráhy případně periferní nervy.
Od receptorů vedou nervové vzruchy dostředivé neurony do příslušného nervového ústředí (mícha, mozek). Zde se dostředivé neurony zapojují přes další neurony na neurony odstředivé, které vedou vzruchy k výkonnému orgánu (např. svalu). l když po stránce funkční tvoří nervová soustava jednotný celek, dělíme ji z funkčního hle­diska na nervstvo ústřední (centrální) a nervstvo obvodové (periferní) a nervstvo autonomní. Jak v ústředním, tak i v obvodovém nervstvu rozlišujeme nervy somatické (řídí vůlí ovladatelné funkce) a nervy vegetativní, auto­nomní (řídí funkce, které se nepromítají do vědomí jedince). Centrální nervstvo zastupuje mozek uložený v lebeční dutině a mícha uložená v páteřním kanálu. Nedílnou součástí ústředního nervstva po stránce funkční je nervstvo obvodové. Mozek je rozdělen na pět částí: přední mozek, mezimozek, střední mozek, mozeček a pro­dloužená mícha. Mozek tvoří šedá hmota, kde převažují nervové buňky tvořící centra, jádra mozkových nervů a jádra přepínací, a bílá hmota, která obsahuje především nervová vlákna tvořící mozkové dráhy, jež spojují centra s míchou či periferními receptory a efektory. Důležitá část mozku je kůra předního mozku, kde jsou ulo­žena centra zraková (v týlní části mozku), sluchová a chuťová (ve spánkové části), motorická (pohybová - v čelní části) a kožní citlivosti (v temenní části). Čichové centrum je na spodině předního mozku v čichovém laloku. Stře­dem mozku prochází soustava dutin - čtyři mozkové komory. Na spodině mozku vychází 12 párů mozkových nervů: 1. čichový nerv (končí v nosní dutině), 2. zrakový nerv (vede vzruchy ze sítnice do oční koule), 3. okohybný nerv (inervuje okohybné svaly a svaly pro akomodaci oka), 4. kladkový nerv (inervuje jeden z okohybných svalů), 5. trojklanný nerv (inervuje citně zuby horní i dolní čelisti, sliznici nosní a ústní dutiny, sliznici převážné části jazyka, dále kůži na hlavě, oční víčka, pysky, čenich a ovládá motoriku žvýkacích svalů), 6. odtahovací nerv (iner­vuje jeden z okohybných svalů), 7. lícní nerv (inervuje mimickou svalovinu obličeje a slinné žlázy), 8. sluchově rovnovážný nerv (vede sluchové vzruchy a vzruchy z kinetického a statického ústrojí vnitřního ucha do mozku), 9. jazykohltanový nerv (inervuje slinné žlázy a kořen jazyka a hltan), 10. bloudivý nerv (inervuje hltan, hrtan, vede parasympatická vlákna pro srdce, plíce, trávicí trubice a ledviny), 11. přídatný nerv (inervuje povrchové krční svaly), 12. podjazyčný nerv (inervuje svalovinu jazyka).
Páteřní mícha se dělí na jednotlivé úseky podle páteře, kterou prochází - krční, hrudní, bederní, křížovou. Zde páteřní mícha končí kuželovitým hrotem. Do zadní části těla jde množství bederních a křížových míšních nervů, které tvoří tzv. koňský ohon. Z míchy vybíhají míšní nervy. Do horních míšních rohů vstupují horní kořeny míšních nervů opatřené přepínací uzlinou, obsahující dostředivé (sensitivní, citné) dráhy. Ze spodních míšních rohů vystupují dolní kořeny míšních nervů, obsahující odstředivé (motorické a sekretorické) dráhy. Spojením obou kořenů vzniká míšní nerv, který opouští míšní kanál meziobratlovým otvorem a hned se dělí na horní a spodní větev (obě větve obsahují jak dráhy dostředivé, tak odstředivé - jsou tedy smíšené). Horní větve inervují vše to, co leží nad páteří, dolní vše to, co je pod páteří. Tyto spodní větve inervují i hrudní a pánevní končetiny. Protože zde je inervace zvláště bohatá, nachází se na hranici mezi míchou krční a hrudní a na míše bederní nápadné zesílení. Spodní větve míšních nervů zde odstupujících tvoří složité pleteně. Výrazná je pažní pleteň, která vydává řadu nervů pro hrudní končetinu. Vzniká zde též pravý a levý bráničný nerv. Další výrazné zesílení je v úrovni bederní míchy. Potom se mícha v křížové části kuželovitě zužuje v hrot. Z bederního zesílení a z konečného úseku míchy vzniká řada míšních nervů, které tvoří tzv. koňský ohon. Zde vzniká bederní a křížová pleteň pro pánevní konče­tinu. Středem míchy prochází centrální kanálek. Je v šedé hmotě, která je na příčném řezu ve tvaru písmene H, tvoříc tak horní a dolní míšní rohy. Šedá hmota představuje centra sensitivních (horní část) a motorických (dolní část) buněk periferních nervů. V hrudní a bederní míše jsou buňky nervových vláken sympatických. Šedou hmotu obdává bílá hmota (svazky nervových vláken), tvořící zde míšní dráhy.
Obaly mozku a míchy chrání centrální svalstvo před nepřízivými vlivy. Zevně je tuhá plena, pod ní pavučnice a na nervové tkáni měkká plena.
Vegetativní (autonomní) nervy dělíme na sympatikus a parasympatikus. Nervové dráhy (vlákna) vycházejí z ner­vových buněk uložených v centrálním nervstvu. Sympatikus má ústřední buňky (nervová jádra) v postranních úsecích střední části šedé hmoty hrudní a bederní míchy. Nervová vlákna navazují na nervové uzly, uložené podél celé páteře a z nich vycházejí sympatické nervové dráhy do všech orgánů. Parasympatikus má ústřední buněčná jádra uložena v prodloužené míše a středním mozku a další křížové části míchy. K orgánům pronikají parasympatická vlákna prostřednictvím mozkových nervů (3., 7., 9. a 10.) a k orgánům v pánvi jako pánevní nerv. Vegetativní nervy inervují hladkou svalovinu stěn orgánů, cév, plic, srdce, slinné žlázy, močové a pohlavní ústrojí a žlázy s vnitřní sekrecí. Funkční projevy sympatiku a parasympatiku jsou často protichůdné.

Mozek - pohled shora a zleva

25. dubna 2009 v 20:35 | M&M |  Stavba těla psa

1 - čichový lalok
2 - polokoule velkého mozku
3 - podélná štěrbina
4 - moze­ček
5 - páteřní mícha

Schéma nepodmíněného reflexu

25. dubna 2009 v 20:34 | M&M |  Stavba těla psa

Podráždění (P) vyvolané vnějším podnětem je vedeno nervovou dráhou (N) do centrální nervové soustavy (míchy - M), z níž vychází podnět pro výkonný orgán -sval (S).