Květen 2009

Mickey a já na procházce v dešti...

30. května 2009 v 18:57 | M&M

Ve čtvrtek 28.5.2009 bylo strašně ošklivo ... jenže po těch neštovicích .. jsem strašně toužila jít ven .. a přesto jsem šla . oblíkla jsem sebe i Mickeyho .... a šli jsme šli jsme od 19:00 do 20:00 hodin .. protože pak se zase spustil ten velikej slejvák .. když jsem byla s Mickeym venku tak pršelo tak normálně ... než jsme šli ven tak jsem vám Mickeyho vyfotila ... protože do deště brát footák faktis nebudu .. Takže tady máte čtyři fotky Mickeyho v jeho vystylovaný bundičce :) Tak doufám že se vám bude líbit :)











Všeobecné rekordy ze světa koní

29. května 2009 v 18:55 | M&M |  zvířecí rekordy

Každého koňáka určitě tak trochu zajímá, jak je to s rekordy ze světa těchto krásných a ušlechtilých savců...


Bernský salašnický pes (Berner Sennenhund)

27. května 2009 v 17:11 | M&M |  pinčové a knírači
Bernský salašnický pes je celosvětově oblíbený pes. Známý již ze středověku. Je nejpopulárnější ze všech alpských psů Švýcarska.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Berner Sennenhund; angl.: Bernese Mountain Dog
PŮVOD:
Známý již ze středověku. Je nejpopulárnější ze všech alpských psů Švýcarska. Odvozuje se od římských Molossů a místních pracovních psů. V horských oblastech Švýcarska byl po dlouhá staletí pomocníkem pastevců, hlídačem stád, honákem i tahounem. Dnes výborný společenský a rodinný pes, který dokáže i hlídat.


POPIS:
Vyšší střední pes mohutné stavby těla, výška v kohoutku je 58 až 70 cm, hmotnost okolo 45 kg. Pevná kostra je tělo obdélníkového formátu (9:10), má rovný hřbet a hluboký hrudník, dosahující alespoň k loktům. Hlava se značí silnou lebkou a středně dlouhým čumákem. Přechod od čela k čumáku je hluboký. Oči tmavé, mandlového tvaru, uši středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové. Ocas dlouhý, sahající až pod hlezna, bohatě osrstěný. Nemusí být ohnutý nebo zatočený na záda. Tlapy jsou krátké a kompaktní. Srst volná, docela dlouhá, může být mírně zvlněná. Zbarvení černé s rezavým nádechem (na šíji, nad očima, tlapách a hrudi) s bílými znaky.


VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 64 až 70 cm, ideal je 66 až 68 cm.

Fena má v kohoutku 58 až 66 cm, ideal je 60 až 63 cm.


VÁHA:
Kolem 45 kg.


SRST:
Srst je hustá, volná, celkem dlouhá, většinou mírně zvlněná. Zbarvení černé s rezavým nádechem (na šíji, nad očima, tlapách a hrudi) s bílými znaky.


CHARAKTER:
Velice nádherný a chytrý pes, s charakterem budoucího dříče. Povaha odpovídá ušlechtilému zevnějšku, je tichá, klidná, jemná, k pánovi a jeho rodině velmi přátelská a oddaná, k cizím spíše uzavřená. Veškerá výchova musí probíhat bez sebemenšího náznaku hrubosti, jinak se pes stává plachým. Někdy je chován i jako příjemný společník. Na celém světě získal popularitu jako nádherný výstavní i domácí pes, oddaný přítel a miláček rodiny. Dobře se snáší s dalšími domácími zvířaty. Klidný, dobromyslný a vlídný pes. Je sebejistý, nebojácný, přátelský ke všemu živému. Přesto z něj lze vychovat i dobrého hlídače.
Měl by být celoročně ubytován venku, neboť potřebuje dostatek prostoru. Jeho výchova není náročná.


PÉČE:
Srst vyžaduje pravidelnou, i když časově ne příliš náročnou péči.

PLEMENO:

FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.

Skupina 2 Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi.
Bez pracovních zkoušek.


OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BSP


ČÍSLO STANDARDU:
45 / 1993 (Švýcarsko)


Beauceron (Berger de Beauce, Bauce Shepherd)

27. května 2009 v 17:05 | M&M |  Ovčáci a honáčtí psi
Beauceron na první pohled připomíná dobrmana. Je inteligentní a energický, vždy připravený následovat svého pána.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Berger de Beauce, angl.: Bauce Shepherd
PŮVOD:

Beauce je oblast, ležící jihozápadně od Paříže na řece Loiře, přibližně mezi městy Chartres a Orleáns. Dalo by se předpokládat, že berger de Beauce neboli ovčák z Beauce - "Boseroňan" pochází z tohoto kraje. Kynologie však skrývá mnohá tajemství a mnohá si k nim ještě přidají sami kynologové. Jedno nebo vlastně hned dvě z nich - protože stejného rodu jsou ta, že obdobně jako berger de Brie, nám známý briard, nepochází z kraje Brie, tak nemůžeme ani původ beaucerona klást do omezené oblasti kraje Beauce. Jména obou jsou poměrně mladá, byla poprvé použita zřejmě v roce 1883 k rozlišení dvou ze čtyř hlavních plemen francouzských ovčáckých psů, kteří byli do té doby nejen společně vystavováni v jedné třídě, ale považováni za úzce příbuzné, dokonce za vzájemně odvozené. Jediné s čím je v této ovčáckých psů, vyskytujících se na území dnešní Francie, vývojově však jsou oba představiteli do značné míry samostatných větví ovčáckých psů: briard - asijské, odvozované nejčastěji od tibetského ovčáckého psa a vyznačující se především bohatým osrstěním obličejové části, beauceron pak další velké větve původních evropských ovčáckých psů, obvykle se vztyčenými ušními boltci a zašpičatělou, klínovitou nosní partií. Na druhou stranu však není možné předpokládat a chápat rozdílný původ tak dalece, že jednotlivá a vlastně teprve v moderní době známá plemena ovčáckých psů si zachovala svoji svébytnost nebo izolovanou samostatnost, prostě že seudržela v původní formě a bez příměsi další, někdy dost vzdálené krve od dávných dob do dneška. Takových plemen je pramálo, u pracovních psů bychom je hledali už vůbec těžko.
Beauceron nás mnoha svými exteriérovými i povahovými znaky a vlastnostmi staví do zvlášť těžké pozice. Odmítli jsme prosté odvození briarda z beaucerona , distancovali jsme se i od větve tzv. dogovitých ovčáckých psů, odvozovaných od původní tibetské dogy a procházejících geografickým posunem a různým pracovním využitím mnohotvárnými přeměnami. Právě beauceron nám však předvádí komplikovanost vztahů, návaznost a propojenost řady odlišných nebo lépe řečeno odlišovaných plemen či jejich skupin. Kdo totiž může při pohledu na beaucerona, především na jeho štěňata s jistotou říci, že v něm není stín rotvajlera, psa typicky dogovitého, koho v jeho výrazu neupoutá něco z dobrmana? Tento dojem, spíše kacířsky vtíravá myšlenka, se dere na povrch i při sledování jeho stylu a způsobu práce, pro niž byl po staletí využíván - hlídání stád, ale také lov vlků. Pes je stádo nejen schopný udržet ve vyhrazeném prostoru, ale jak říkají Francouzi, je bezkonkurenční při jeho rychlém přesunu (vzpomeňme na výkony rotvajlerů a jejich předchůdců při přemísťování ohromných stád dobytka). Je náhodné varování a přirovnání členů klubu přátel beaucerona ve Francii novým
Beauceron je čisté francouzské plemeno, tzn. vzniklé pouze ve Francii, bez přikřížení jiných plemen. Je to opravdu velmi staré pracovní plemeno. Ovčáčtí psi jsou ve Francii známi již velmi dlouhou dobu, jsou zobrazeni již na tapiseriích z osmého století. I písemnosti z dvanáctého, čtrnáctého a šestnáctého století se zmiňují o ovčáckých psech. Má se za to, že již v rukopise z roku 1587 se nachází první přesnější zmínka o psu, který odpovídá popisem beauceronu.
Ve Francii je toto plemeno nazýváno Berger de la Beauce (ovčák z Beauce). Beauce je rovinatá oblast obklopující Paříž, a je všeobecně považována za kolébku plemene. Beauceron sdílí společnou minulost s jeho bratrancem, ovčákem z Brie (Berger de la Brie), u nás známějším pod názvem briard. Přestože tato dvě plemena vypadají dosti odlišně, obě měly a mají stejné pracovní využití.. Dříve se francouzský farmář vůbec nezabýval vzhledem psa, důležité byly jeho pracovní schopnosti, a proto byli ovčáčtí psi typově velice rozmanití. Všichni spadali do kategorie chien de la plaine, tedy "psa z roviny." Bylo je možné spatřit ve všech barvách a délkách srsti. Přestože lovečtí psi byli již v té době velmi ceněni, Francouzi věnovali jen málo pozornosti těmto tvrdým pracovním psům. V těchto dávných dobách sloužil beauceron stejně jako briard spíše jako hlídač dobytka, chránící ho před šelmami, například vlky, a lidskými pytláky. S příchodem francouzské revoluce se jejich využití změnilo. Půda již nebyla pouze v majetku šlechty, dostala se i do rukou prostého lidu, z něhož se stali drobní farmáři. Z beaucerona a briarda se stali nepostradatelní ovčáčtí psi, jelikož tyto nové farmy nebyly oploceny. Samozřejmě také sloužili jako psi hlídací, strážící pánův majetek. Roku 1809 se kněz Abbé Rozier zmínil o těchto ovčáckých psech. Byl první, kdo popsal rozdíly mezi beauceronem a briardem a nazval je ovčákem z Beauce a z Brie. Jako beaucerona považoval krátkosrstého psa typu mastifa, briard byl pak dlouhosrstý odlišného typu. Později v 19. století se konalo shromáždění chovatelů ovcí a dobytka, kde bylo podle těchto francouzských písemností potvrzeno pojmenování dlouhosrstých psů podle oblasti Brie a krátkosrstého typu podle oblasti Beauce. Obě plemena byla v té době ještě velmi typově neustálená. V roce 1900 byl beauceron poprvé předveden na výstavě. První šampiónem plemene byla fena Bergere, dosti málo podobná beauceronům dnešních dnů. Srst měla spíše střední délky, dříve bylo totiž časté, že se u beauceronů vyskytovala delší srst než dovoluje dnešní standard. Také čenich byl užší a velikost znatelně menší. Pálení na končetinách mohlo dosahovat výše, což také dalo tomuto nově vznikajícímu plemenu přezdívku "červené punčošky" (Bas-Rouge).
Ve dvacátém století již bylo plemenitbě beaucerona věnováno více pozornosti. V roce 1911 byl založen klub Les Amis Du Beauceron (Přátelé beaucerona). První kniha věnovaná výhradně beauceronovi byla napsána roku1927 panem A. Siraudinem. Tato kniha dosud požívá takové vážnosti, že je mnohými považována za "bibli beaucerona".
Během světových válek beauceroni získali vážnost coby váleční psi. Byla ceněna hlavně jejich síla, na jejich statná těla byly upevňovány pásy s municí pro kulomety při hlídání střeleckých pozic. S využitím jejich inteligence byli často používáni jako poslové nebo strážní psi. O jejich schopnostech postřehu a vnímavosti byly vyprávěny přímo neuvěřitelné příběhy.
Beauceron je stále dobře znám pouze ve své rodné Francii. Je používán stále jako ovčácký pes, avšak plemeno je nyní mnohem častěji používáno při policejní práci, slouží v kynologických jednotkách francouzské armády i policie. Plemeno se rozšířilo i do ostatních evropských zemí, avšak nikde zdaleka nedosáhlo takové popularity, které se těší ve Francii. Beauceron se objevil i v USA a mnozí Američané si ho povšimli ve filmu Moonraker s Jamesem Bondem.
Standart byl přijat v roce 1863.
Ve Francii je využíván i profesionálními ozbrojenými složkami. Jeho schopnosti mu dovolují zúčastňovat se i vrcholných soutěží sportovní kynologie. Za hranicemi vlasti je málo známý, ale je to národní francouzský symbol a pýcha. Každý rok se do plemenné knihy ve Francii zapisuje 3800 nových psů, přestože cena za to je dosti vysoká. Zápis nového psa stojí 4 000 franků.


Bearded kolie (Bradatá kolie)

27. května 2009 v 16:59 | M&M |  Ovčáci a honáčtí psi
Bearded kolie je velice aktivní a pohyblivá. Zvláštní vlastností tohoto psa je přívětivost a bystrost. Je chytrý a neúnavný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Bearded kolie


PŮVOD:
Je to plemeno známé již z dávných dob. Od 16. století žilo ve Skotsku. Je možné, že je příbuzné nejen s Kolií a Staroanglickým ovčákem (Bobtail), ale i s Jihoruským a Polským ovčákem. Historický vznik tohoto plemene nás vrací do časů, kdy bezpečí lidí bylo kompletně závislé na domácích zvířatech. V této době se předkům Bradaté kolie říkalo Horská kolie a Schatlandský ovčák. Plemeno vznikalo pod vlivem přírodních podmínek staré Anglie stovky let. Je stoprocentně známé, že v roce 1514 se spolu se skotem dostávají na Britské ostrovy také Polští pastýřští psi. Ve středověku se dostávají na Britské ostrovy přes Německo také Ruští pastýřští psi. Plemeno pod jeho současným názvem poprvé popsal v roce 1891 John Thomson Grey ve své knize Skotští psi. Rok 1897 se počítá jako rok oficiálního uznání Bradaté kolie.

POPIS:
Celkový vzhled. Je to pes střední výšky i váhy. Srst je dlouhá, hustá a drsná. Délka těla je v poměru 5:4 k jeho výšce. Feny jsou díky fyziologické zvláštnosti stavby těla o něco delší. Lebku mají širokou a poněkud placatou, čumák je dlouhý a masivní, nos velký a čtvercový. Barva očí je odvislá od celkového zabarvení. Výraz očí je oddaný a chytrý. Obočí jsou z dlouhých vlasů a téměř zakrývají oči. Uši jsou střední velikosti, visící, při vzrušení se zvedají, nikdy však nad vrchní část hlavy. Krk je svalnatý, lehce ohnutý, ale není těžký. Ocas by měl být dost nízko, v klidném stavu visí dolů, konec lehce zahnutý nahoru.
Pes má dobré pastýřské vlastnosti, je schopný při pastvě skotu přijmout samostatné rozhodnutí a i na velice dlouhé vzdálenosti skot nahánět.


VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 53 až 56 cm.
Fenka má v kohoutku 51 až 53 cm.


VÁHA:
Asi 20,4 až 25 kg.


SRST:
Srst je rovná, hrubá a drsná, je přípustná lehce vlnitá, avšak ne kudrnatá. Podsrstí je husté a měkké. Délka srsti by měla být dlouhá, aby poskytla ochranu proti špatnému počasí, avšak ne delší, než je délka psa.
Zbarvení je šedé, modro-šedé, žluto-hnědé, červeno-hnědé, černé, pískově-hnědé, s bílými skvrnami nebo bez nich. Bílé skvrny nesmějí být kolem očí. Štěňata se rodí vždy tmavá, s věkem se zabarvení zesvětluje.


CHARAKTER:
Pes je velice aktivní a pohyblivý. Zvláštní vlastností tohoto psa je přívětivost a bystrost. Je chytrý a neúnavný. Nesmí však být agresivním a nejistým.


PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.


PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.


OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
BD


ČÍSLO STANDARDU:
271 / 12.11.1990 (Great Britain)


3.5.2009 - videa

26. května 2009 v 22:29 | M&M |  zážitky (Já a koně)
Ahojky tak už jsem nahrála na www.stream.cz ty videa s koní .. jak jsem doma tak jsem zmenšila jejich velikost a už tam publikovat šli . Tak se můžete kouknout.

Tohle je video z koní 3.5.2009 , jsem to já na Čikitě :) Ze začátku náký cviky na jízdárně v klusu a v kroku .. a pak na konci videa jsem cválala .


Druhé video přidám za chvíli.

Od Jack Russel TerezQy

25. května 2009 v 21:30 | M&M |  pro mě

Je krásný moc děkuju :)


25.5.2009 - na balkóně

25. května 2009 v 21:27 | M&M

Na balkóně

25. května 2009 v 19:51 | M&M


nes bylo u nás strašně pěkné počasí , seděla jsem na balkóně s mikouškem vedle sebe a koukala ma všechny ty lidi kteří si ůžívali že mohou být venku a já byla v noční košili na balkóně , už mě to opravdu nebaví a stýská se mi po všech lidech ze školy . Mickey se tam spokojeně vyhříval a já ho fotila ... už jsem nevěděla co mám dělat ... strašně mi chybí ty procházky na které jsem s Mickeym chodila ... byla jsem štastná ... běhali jsme spolu .. někdy jsme se jen tak pomalu procházeli a někdy jsme pelášili přez celou louku někam pryč od všech ostatních ale ted si uvědomuju že mi ty "ostatní " chybí .. cchi už mezi lidi a Mickey určitě taky .. doma se trápí a když se trápí on tak já taky :( POMOOOC.
Ostatní fotky [ZDE]

Jak jsi mohl ??

25. května 2009 v 1:56 | M&M |  příběhy psů
dyž jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval si mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval si nade mnou prstem a zeptal ses: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.
Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mě jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne.
Postupně jsi začal trávit víc času v práci a na svojí kariéře a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když si měl zlomené srdce a byl zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a těšila jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není pejskař - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišli děti a já jsem byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale stala jsem se "zajatcem lásky. Když vyrostli, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mou srst a tahali se za ní nahoru na své vratké nožičky, strkali mi prstíky do očí, zkoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos. Milovala jsem to všechno okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš ano a změníš téma.
Už nejsem tvůj pes, ale jen pes a rozčilují tě všechny výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a budete se stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svojí rodinu, ale byly časy, když já byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, když jsme přijeli k zvířecímu útulku. Bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a pověděl: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčili rameny a věnovali ti bolestný pohled. Poznali reálnost umístění psa ve středním věku, i když s papíry. Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel: "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem o něj měla starost a jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil ses se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul ses mému pohledu a zdvořile jsi odmítl sebrat si můj obojek a vodítko. Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já. Když jsi odešel, ty dvě milé paní řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou a pověděly: "Jak to mohl udělat?"
Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.
Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míhal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ní. Břemeno, které nosí jí hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy.



Největší kůn na světě

24. května 2009 v 23:26 | M&M |  zvířecí rekordy
Obecně je známo, že shirští koně patří mezi nevětší na světě, a shirem byl i ten nejvyšší zdokumentovaný kůň. Tímto titulem se dle Guinessovy knihy rekordů honosí valach Samson, který byl později z zřejmých důvodů přejmenován na Mamuta. Narodil se v roce 1846 v Anglii, jako čtyřletý měřil bezmála 220 cm (přesně 219,7cm) a vážil 1524 kg.

V současnosti drží rekord nejvyššího žijícího koně belgický chladnokrevník, sedmiletý valach jménem Priefert's Radar. Je vysoký 202 cm a váží 1088 kg. Jeho životní náplň spočívá v prezentaci na výstavách, kde funguje jako účinná reklama pro svého majitele - firmu vyrábějící vybavení pro farmy a ranče. Co se týče jeho diety, každý den prý spořádá 8 kg jádra, 20 kg sena a vypije 75 litrů vody.

Trocha domácího cvičení nikomu neuškodí

24. května 2009 v 22:54 | M&M

Už mě to nebaví , už mě nebaví jen sedět doma zavřená a nic nedělat ... chci ven .. Už aby ty neštovice byli pryč a já mohla všechno co tedkon nesmim . Chci jít ven s Mickeym a pořádně se vyblbnout, chci jít ven s kamarády a popovídat si , chci vyrazit jezdit na kole, na heelisky (koloboty) , Inliny a prostě chodit do školy jako každý normální . Dneska jsme z tý nudy s Mickeym cvičili doma , no není to ono ... přivolání z jednoho konce bytu na druhý a tak .. no prostě málo místa
potřebujeme ven ..!!!!
Trénovali jsme povely
1-ke mě
2-sedni
3-lehni
4-štěkej
5-dej pac
Ale to se zatím jenom učíme . Mickey většinu povelůů chápe .. ale

když ho chci naučit náký jednoduchý tak dělá jakpo že mi nerozumí a nechá si packu zvedat jako madam je prostě vyčůranej no :D To má asi po mě . já taky když se mi chce tak umím všechno ale když jsem líná tak si neumím ani namazat chleba xD
To asi budete znát ne ?? Nebo se mílím ? xD

Jinak jsem taky Mickeyho fotila jak se válí u mě na posteli fotky můžete skouknout [ZDE]

24.5.2009

24. května 2009 v 22:44 | M&M



Pro Sarindu

24. května 2009 v 19:24 | M&M |  pro vás

Tak co ?? líbí ?


Od Sarindy

24. května 2009 v 19:22 | M&M |  pro mě
díky je fakt krásný.

Přihlásili jsme se do FOTOSOUTĚŽE ! [ prosíme hlásek ]

23. května 2009 v 0:14 | M&M
Ahoj přihlásila jsem se do Fotosoutěže kde se jedná o nejlepší pár - přihlásila jsem se s fotkou na které jsem Já a Mickey .. a proto bych SBéčka moc prosila aby mi dali hlásek ...
Budu vám strašně moc vděčná a klidně vám i ten hlásek oplatím .. Ani nevíte jakou radost bych měla kdybych to celé vyhrála . opravdu bych skákala 5 metrů vysoko i kdybych byla na tom 3 místě .! Strašně si přeju vyhrát a věřím že vy byste mi s tím mohly stašně moc pomoci .. takže SBéška ..opravdu byste udělali dobrou věc .. a kdyby ste potřebovali ... hlásnu vám taky .. Prostě vás strašně moc moc moc PROSÍÍÍÍÍM abyste pro mě hllásly


PS -> nevím na jaké stránce fotografie bude .. takže prosím najděte si jí a hlásněte pro mě klikněte na takový růžový putík .. když kliknete na šedý body mi uberete a to prosím nedělejte!

KDE MÁTE HLÁSNOUT ? ->--T--A--D--Y--
PRO KOHO? PRO MÁŠULU
↓↓↓A BUDE U NÍ TATO FOTKA↓↓
PŘEDEM DĚKUEME.
M&M